Daňovo-odvodový klín brzdí průmysl: proč Česko potřebuje evropskou harmonizaci a modernizaci pracovního práva
V české debatě o konkurenceschopnosti se často skloňují ceny energií, investiční pobídky nebo stav dopravní infrastruktury. V praxi ale o nových zakázkách, investicích a schopnosti firem růst rozhoduje i méně "viditelný" faktor: daňovo-odvodové zatížení práce a s ním spojená regulatorní náročnost zaměstnávání.
V době, kdy se Evropská unie snaží dokončovat jednotný trh, snižovat bariéry mobility pracovní síly a zjednodušovat pravidla, má Česko prostor být výrazně aktivnější nejen v evropských vyjednáváních, ale i v domácí implementaci – tak, aby výsledkem byla nižší nákladovost práce, méně administrativy a vyšší předvídatelnost pro firmy.
Česko: nízká nezaměstnanost, ale drahá práce
Český trh práce vstupuje do roku 2026 v paradoxní situaci. Na jedné straně je nezaměstnanost v mezinárodním srovnání stále nízká. Na straně druhé administrativní data ukazují, že ke konci prosince 2025 vzrostl podíl nezaměstnaných osob na 4,8 %, evidováno bylo 354 314 uchazečů a zaměstnavatelé nabízeli přes 87 tisíc volných pracovních míst.
Právě tahle kombinace (část lidí v evidenci, přesto desítky tisíc neobsazených míst) připomíná, že problém není jen cyklický. Firmy často narážejí na nesoulad kvalifikací, regionální nerovnováhu a zároveň na to, že celková cena práce roste rychleji, než by odpovídalo čisté mzdě zaměstnance.
Daňovo-odvodový klín: Česko nad průměrem OECD
Nejlépe to ilustruje tzv. tax wedge – daňovo-odvodový klín, tedy podíl daní a odvodů na celkových nákladech práce u typového zaměstnance. OECD ve své publikaci Taxing Wages 2025 uvádí, že v Česku se daňovo-odvodový klín u průměrného svobodného zaměstnance bez dětí zvýšil z 40,2 % v roce 2023 na 40,9 % v roce 2024. Průměr OECD byl v roce 2024 34,9 %.
V překladu: při stejné snaze firem zvyšovat čistou mzdu zaměstnance odtéká v Česku relativně větší část prostředků na povinné odvody a daně než v průměrné vyspělé ekonomice. To zhoršuje schopnost firem přitáhnout lidi, investovat do růstu a – zejména u výrobních provozů a služeb s velkým podílem práce – konkurovat cenou i produktivitou.
Co stojí za "cenou práce": vysoké zaměstnavatelské odvody
Za procenty z OECD je každodenní realita mzdové politiky podniků. V českém systému tvoří významnou část nákladů povinné příspěvky zaměstnavatele. Podle přehledu PwC činí sazby odvodů z hrubé mzdy:
zaměstnavatel: 24,8 % sociální pojištění + 9 % zdravotní pojištění
zaměstnanec: 7,1 % sociální pojištění + 4,5 % zdravotní pojištění
Takové nastavení zvyšuje "celkovou cenu práce" a vede firmy k opatrnosti při nabírání lidí, při rozšiřování výroby nebo při rozhodování, zda nové projekty umístit právě v Česku – obzvlášť pokud konkurenti v rámci EU dokážou nabídnout nižší klín, jednodušší administrativu nebo rychlejší procesy.
Evropský rozměr: harmonizace jako nástroj pro férovější jednotný trh
EU při respektu k tomu, že daňová politika je z velké části národní kompetence, používá harmonizaci jako jeden z nástrojů posilování jednotného trhu – typicky tam, kde rozdílná pravidla vytvářejí bariéry, deformují konkurenci nebo zvyšují transakční náklady přeshraničního podnikání. Pro Česko je zásadní, aby harmonizační snahy v oblasti daní a odvodů neskončily jen "sjednocením povinností" směrem nahoru, ale aby měly v jádru ambici:
snižovat celkové zatížení práce (nebo alespoň bránit jeho dalšímu růstu),
minimalizovat administrativní náklady a duplicitní výkaznictví.
Jinými slovy: harmonizace dává smysl jen tehdy, když přibližuje podmínky mezi státy tak, aby firmy neprohrávaly jen kvůli tomu, že stejný pracovní výkon je v jedné zemi "dražší na odvodech" a zároveň složitější na administraci.
Klíčová domácí disciplína: nepřidávat "gold-plating"
Pro české vyjednavače to znamená dvě praktické úlohy. Zaprvé být v EU aktivní a formulovat český zájem: nižší klín, jednodušší pravidla, méně administrativy. Zadruhé – a to bývá kritické – evropská pravidla doma implementovat minimalisticky a srozumitelně, aby Česko nepadalo do pasti tzv. gold-platingu (přidávání národních povinností nad rámec minima EU). Česká metodická pomůcka vlády k transpozici práva EU výslovně popisuje riziko nadbytečné regulatorní zátěže právě jako doplňování požadavků nad minimální standardy (gold-plating).
V podnikatelských nákladech totiž často rozhoduje kumulace "drobností": další formulář, další evidence, další lokální povinnost nad rámec evropského minima. Samy o sobě vypadají nevinně, v součtu ale firmám zvedají náklady na HR, compliance a právní služby – a zhoršují schopnost rychle reagovat na trh.
Ne plošně, ale chytře: zvýhodnit produktivitu a strategické investice
Snižování daňovo-odvodového zatížení nemusí být slepé a plošné. Smysl dává cílit na chování, které zvyšuje dlouhodobou výkonnost ekonomiky: investice do produktivity, výzkumu a vývoje, vzdělávání lidí, digitalizace, automatizace nebo dekarbonizace. Takové nastavení je veřejně obhajitelné – nejde o "dárky pro firmy", ale o motivaci pro investice, které zvyšují konkurenceschopnost a budoucí daňové příjmy.
Modernizace pracovního práva: méně chaosu, více srozumitelnosti
S odvody úzce souvisí druhá část rovnice: modernizace a zjednodušení pracovního práva. "Deregulace" zde nemá znamenat oslabování ochrany zaměstnance, ale odstraňování nepřehledných, překrývajících se a administrativně náročných pravidel – zejména v oblastech, které firmy zatěžují nejvíc (typicky BOZP, interní dokumentace, školení, auditní stopy a reportování). Zvlášť pro malé a střední podniky může být compliance nákladově disproporční k reálnému riziku.
Do tohoto směru zapadá i evropská agenda zjednodušování přes digitalizaci. Evropská komise dlouhodobě upozorňuje na potenciál principu "Once-Only": aby firmy a občané nemuseli stejné údaje opakovaně předkládat různým úřadům v různých procesech, pokud je veřejná správa už má k dispozici.
Mobilita práce: bez odstranění bariér jednotný trh "drhne"
Třetí vrstvou je mobilita pracovních sil v EU. Jednotný trh nebude fungovat naplno, pokud se pracovníci i firmy budou zasekávat na uznávání kvalifikací, administrativě sociálního zabezpečení nebo režimech hlášení při přeshraničním zaměstnávání. Evropská komise ve své zprávě o mobilitě uvádí, že počet občanů EU v produktivním věku (20–64), kteří žijí v jiném členském státě, je stabilně kolem 10 milionů; zároveň roste jak počet lidí, kteří se stěhují za prací, tak počet návratů – mobilita má silný "cirkulární" prvek.
Pro Česko je proto racionální prosazovat zjednodušení a sjednocování pravidel, která firmám umožní flexibilně doplňovat kapacity i přes hranice – zejména v oborech a regionech, kde je nedostatek lidí.
Třetí země: legální pracovní migrace musí být předvídatelná
Stejnou pozornost si zaslouží i legální zaměstnávání pracovníků ze třetích zemí. Eurostat uvádí, že v roce 2024 bylo v EU uděleno 78 096 modrých karet EU (po rekordních 89 055 v roce 2023). V českém kontextu je užitečné sledovat i národní parametry – evropský imigrační portál uvádí, že v Česku bylo v roce 2023 vydáno 393 modrých karet.
To ukazuje dvě věci: nástroje existují, ale jejich využití a praktická přístupnost se mezi státy liší. Proto dává smysl postupovat v EU jednotněji – tak, aby firmy věděly, co mohou čekat, v jakých lhůtách a s jakými podmínkami, a aby nevznikaly skryté konkurenční výhody jen díky rychlejším procesům jinde.
Závěr: rok 2026 jako test strategie místo improvizace
Harmonizace daňovo-odvodových systémů a modernizace pracovního práva nejsou pro Česko okrajové "technikálie". Jsou to tvrdé parametry konkurenceschopnosti. Daňovo-odvodový klín v Česku je nad průměrem OECD, zaměstnavatelské odvody výrazně zvyšují cenu práce a regulatorní složitost zvedá náklady na každé přijetí, změnu či rozšíření výroby.
Odpovědí nemá být izolace, ale aktivní evropská i domácí politika: prosazovat minimalistické a jasné normy bez gold-platingu, tlačit na snižování břemene práce, digitalizovat administrativu (Once-Only) a odstranit bariéry mobility – v rámci EU i při legálním zaměstnávání lidí ze třetích zemí. V prostředí, kde o investicích rozhodují procenta a týdny, může být právě tohle rozdíl mezi ekonomikou, která jen "dobíhá", a ekonomikou, která si udrží průmysl i v další dekádě.
Tomáš Lemešani
Independent Media Publishing s.r.o. - Analýza, Case study, Policy paper
Pro konzultaci a objednávku služeb pište na kontakt@businesspr.eu, independencetl@protonmail.com