Energetická transformace: Česko potřebuje levnější elektřinu, rychlejší povolení a silnější sítě

Přechod automobilového průmyslu na elektrický pohon není jen výměna spalovacího motoru za baterii. Jde o systémovou změnu, která se opírá o jednu klíčovou premisu: dostupnou a cenově stabilní nízkouhlíkovou elektřinu.

Pro Česko, jednu z nejvíce "automobilových" ekonomik Evropy, se tak energetická politika stává součástí průmyslové strategie – a také testem, zda si země udrží investice, exportní výkon a zaměstnanost v řetězcích mobility.

Automotive v Česku není okrajové odvětví. Podle jedné z analýz Mezinárodního měnového fondu tvořil automobilový sektor v roce 2023 zhruba 10 % českého HDP, přičemž šlo o nejvyšší podíl na celkové přidané hodnotě v Evropě. CzechInvest zároveň dlouhodobě uvádí, že automotive představuje více než 9 % HDP a zhruba čtvrtinu českého exportu. V takové struktuře ekonomiky není energetická transformace "dál" od průmyslu – je to jeho tvrdý vstupní náklad a současně podmínka pro nové investiční cykly.

Energetická krize po roce 2022 ukázala, jak rychle se může konkurenceschopnost evropského průmyslu zlomit na cenách energií. Data Eurostatu potvrzují, že ceny elektřiny pro podniky v EU sice po maximech částečně stabilizovaly, ale zůstávají volatilní a rozdíly mezi státy jsou výrazné. V první polovině roku 2025 se průměrné ceny elektřiny pro ne-domácí odběratele v EU meziročně opět mírně zvýšily a v řadě zemí dál platí, že cena energie rozhoduje o tom, zda se výroba bude rozšiřovat doma, nebo jinde.

Pro investory v elektromobilitě a bateriových dodavatelských řetězcích navíc nehraje roli jen cena, ale i stabilita dodávek, kapacita sítě a emisní stopa výroby – tedy zda je země schopná nabídnout dlouhodobě předvídatelné podmínky.

V českém energetickém mixu má proto strategickou roli jádro. Nejen kvůli bezemisní výrobě, ale i kvůli stabilnímu výkonu, který pomáhá tlumit cenové šoky a podporuje elektrifikaci průmyslu.

Česko zároveň posunulo dopředu největší investici své energetiky: nové jaderné bloky v Dukovanech. V červenci 2024 vláda potvrdila jako preferovaného dodavatele společnost KHNP. Následně ČEZ na projektové stránce Dukovany II uvádí, že smlouva na výstavbu dvou nových bloků byla po rozhodnutí soudu umožňujícím podpis schválena vládou a podepsána (milník je datován do června 2025). Bez ohledu na politickou debatu je podstatné, že jádro je v českém kontextu chápáno jako pilíř dekarbonizace i průmyslové stability – a zároveň jako signál investorům, že země chce mít vlastní stabilní nízkouhlíkovou výrobu.

Samo jádro ale nevyřeší dvě úzká hrdla, která dnes brzdí levnější energii v celé EU: pomalé povolování a kapacitu sítí. U obnovitelných zdrojů je problém rychlosti povolovacích procesů zcela zásadní. EU to řeší i legislativně, ale klíčová je implementace v členských státech. V Česku se téma "akceleračních zón" a zrychlení povolování promítlo do nové legislativy – podle právního rozboru Havel & Partners přinesl zákon č. 249/2025 Sb. (o urychlení využívání OZE) zavedení akceleračních zón do českého práva a cíl zkrátit procesy pro větrné a solární projekty. Praktický dopad je jednoduchý: pokud se povolování nezrychlí, nové kapacity se nepostaví včas, a tlak na ceny i investice v průmyslu zůstane.

Druhou brzdou je síť. Růst OZE, elektrifikace výroby a očekávaný růst spotřeby (včetně infrastruktury pro nabíjení a případné bateriové výroby) zvyšují nároky na přenosovou i distribuční soustavu. Bez masivnější modernizace sítí hrozí, že "zelená" výroba bude stát na papíře, ale v reálu narážet na přetížené uzly, omezené možnosti připojení a vyšší systémové poplatky. Právě proto se v regionálních průmyslových debatách čím dál častěji objevuje důraz na posílení přenosu a distribuce jako jeden z nejrychlejších způsobů, jak snížit dlouhodobé náklady a umožnit integraci nových zdrojů.

Vedle výroby a sítí se mění i tržní pravidla. Evropská komise v rámci úprav designu trhu s elektřinou akcentuje využití dlouhodobých kontraktů (PPA) a kontraktů na rozdíl (CfD), aby se snížila citlivost účtů firem na krátkodobé výkyvy velkoobchodních cen a posílila investiční predikovatelnost. Pro průmysl to není akademická debata: dlouhodobě zajištěná cena elektřiny často rozhoduje o tom, zda firma spustí investici do elektrifikace procesů, automatizace nebo rozšíření výroby v Česku.

Z českého pohledu je tedy transformace mobility z velké části energetická úloha. Česko potřebuje kombinaci stabilních bezemisních zdrojů (kde jádro hraje klíčovou roli), rychlejšího povolování OZE, posílených sítí a tržních mechanismů, které tlumí volatilitu a umožňují firmám plánovat v horizontu let, ne týdnů. Pokud se dekarbonizace bude dít způsobem, který zvyšuje náklady a zpomaluje výstavbu kapacit, může se z ní stát průmyslová penalizace. Pokud se ale podaří spojit nízkouhlíkovou výrobu s nižšími náklady a rychlejší realizací projektů, energetika se může stát konkurenční výhodou – a to je v éře elektromobility přesně to, co český průmysl potřebuje.

Tomáš Lemešani

Independent Media Publishing s.r.o. - Analýza, Case study, Policy paper

Pro konzultaci a objednávku služeb pište na kontakt@businesspr.eu, independencetl@protonmail.com